BIOLOGIE KLEŠTÍKA VČELÍHO Zvětšit/Zmenšit
Biologie

Varroa destructor Anderson & Trueman, 2000

Samička:

  • tělo 1,5 – 1,9 mm široké a 1,1 – 1,5 mm dlouhé
  • červenohnědě až hnědě zbarvené, lesklý povrch těla, na hřbetě tvrdý štít kryjící celé tělo se čtyřmi páry končetin a ústním ústrojím
  • povrch těla výborně adaptován pro splynutí s povrchem těla včel, složení kutikuly roztočů je velmi podobné složení kutikuly včel

Sameček:

  • tělo o průměru 0,8 mm, okrouhlé jako samička, avšak kryt těla je méně pevný, světle zabarven
fotografie - mikrosnímek roztoče fotografie - mikrosnímek roztoče


Vývojový cyklus

  • Probíhá na zavíčkovaném včelím plodu. Oplozené samičky jsou lákány samotnými larvami včel. Roztoč reaguje na některé atraktanty včelího plodu (chemické látky, které včely pečovatelky rozpoznávají u plodu v různém stadiu jejich vývoje). Za atraktanty např. trubčích larev jsou považovány methyl- a ethylestery mastných kyselin, především methylester kys. palmitové).

  • Samičky roztoče reagují na tyto atraktanty a zalézají do buněk s trubčími larvami asi 40 hodin před jejich zavíčkováním, do buněk s dělničími larvami později – do 18 hodin před zavíčkováním. Do buňky může proniknout jedna nebo více samiček. To kolik samiček se buňce bude reprodukovat má obrovský význam pro život a vitalitu jejich potomstva. Při reprodukci dvou a více nepříbuzných samiček se totiž značně zvyšuje variabilita genetické výbavy jejich potomstva a tím i jejich vitalita.

  • Samičky se skryjí v krmné šťávě larvičky, kde ve stavu nehybnosti přečkají její zavíčkování a teprve když včelí larva spotřebuje všechnu potravu a přechází do stadia předkukly, se samičky na ni přesunou, zbaví se zbytků mateří kašičky, nabodnou kutikulu larvy svým ústním ústrojím a začnou se živit její hemolymfou.

  • Samička roztoče se přisává na larvu výhradně na zadečkové články, které jsou méně inkrustovány než články hrudní či hlavové. Pro roztoče je totiž poškození kusadel či nohou vyvíjející se včely nežádoucí, neboť jejich rozmnožovací cyklus a především pak šíření je závislé na úspěšném vylíhnutí včely a odkousání víčka. Nespotřebuje-li larva všechnu krmnou kašičku, samičky setrvávají ve stavu anabiózy (nehybnosti) a obvykle později hynou. Naopak u špatně živených larev dochází k dřívějšímu přerušení anabiózy.

  • Samička se musí larvy během jejího vývoje pevně držet, jinak by zůstala uvězněna mezi vytvářeným kokonem a stěnou buňky. Teprve až když se samička dostatečně nasytí hemolymfou včelí larvy, pustí se jí a začne klást vajíčka (přibližně do 60 – 70 h po zavíčkování buňky). K sání hemolymfy se však ještě během kladení vajíček vrací podle svých nároků na živiny. Vajíčka musejí být nakladena na bezpečné místo, kde později nebudou utlačována kuklou vyvíjející se včely. Líhnoucí se protonymfy totiž musejí být schopné se ihned přichytit nohami na stěně buňky, jinak by zahynuly. Samička roztoče proto pozici vajíček během jejich kladení až do vylíhnutí pečlivě hlídá. Informace o počtu vajíček i délce vývoje se různí. Podle novějších výzkumů se z prvního nakladeného vajíčka vyvíjí sameček, z dalších vajíček samičky. Vývojový cyklus (z vajíčka se líhne přímo protonymfa, další fáze jsou deutonymfa a imago – dospělec) trvá u samečka 6,5 dne, u samičky 5 – 5,5 dne.

  • Samička může naklást v jedné buňce i 7 vajíček (v průměru 2 – 5). Při proniknutí většího počtu samiček do buňky se počet kladených vajíček jednou samičkou snižuje. Experimentálně bylo zjištěno, že samička roztoče může prodělat až 3 – 8 reprodukčních cyklů, aniž by předtím parazitovala na dospělých včelách, což vysvětluje poměrně rychlé množení roztoče.

  • Samičky a nymfální stadia se živí hemolymfou včelích kukel. Samička však svému potomstvu musí připravit otvor, kde budou nymfy sát, protože protonymfy nejsou schopny probodnout kutikulu a přisát se. Důležitým místem ve vývoji roztoče je místo s výkaly samičky. Původně se zde zdržuje jen rozmnožující se samička, ale později i potomstvo, které se zde shromažďuje za účelem páření. Je to velmi důležité, protože v buňce není mnoho volného místa. To je navíc rozděleno na několik menších komůrek, mezi nimiž není možno přecházet. Kdyby zůstal například vylíhlý sameček izolován od samiček, proces páření by byl neúspěšný. Samečci se totiž mimo buňku nepáří a neplozené samičky jsou sterilní.

  • Dceřinné samičky dosahují pohlavní dospělosti uvnitř zavíčkovaných buněk za 24 h po ukončení jejich vývoje a začnou se pářit se samečky. Sameček používá k zavedení spermií do těla samičky ústní ústrojí. Spářené samičky pak opouštějí s vybíhajícím plodem buňku, kde se narodily. V dělničí buňce obvykle dospějí jen 1-2 samičky a jeden sameček. Jedinci ze čtvrtého a dalších vajíček obvykle nedokončí svůj vývoj před líhnutím včely dělnice. V době líhnutí včel není kutikula nedospělých roztočů dostatečně inkrustována a tak líhnoucí pohyby včely jsou pro nymfy osudné. I kdyby tyto pohyby nymfy přežily, vývoj mimo buňku plástu není možný. Větší šanci mají vyvíjející se roztoči v trubčích buňkách, kde mohou zůstat delší dobu a tak má možnost dokončit svůj vývoj více roztočů než v buňkách dělničích

  • Na dospělých včelách žijí samičky nějakou dobu (tzv.foretická fáze) než přejdou zase na plod (reprodukční fáze). Samičky žijí asi dva měsíce, přes zimu přežívají na dospělých včelách po dobu přibližně 200 dnů. Přibližně 10 % samiček přes zimu uhyne a nacházíme je na dně úlu a na zimních mrtvolkách včel. Dospělí samečci, kteří nemají zcela vyvinuté ústní ústrojí a neživí se hemolymfou, mohou na plástech přežít až měsíc.


V závislosti na fázi svého životního cyklu kleštík včelí napadá buď dospělé včely nebo včelí plod. Přes sezonu se vyskytuje asi 15 % roztočů na dospělých včelách, 85 % na včelím plodu. Častěji, až 10x více, je napadán u včely medonosné plod trubčí než dělničí. Příčiny této preference se stále ještě studují. Může to být zvýšená hladina juvenilního hormonu u trubčích larev ve srovnání s dělničími, speciální atraktanty vylučované trubčím plodem, delší období metamorfózy u trubců (14 dnů vývoje zavíčkovaného plodu oproti 12 dnům u dělnic), což je příznivějších pro roztoče.

Nejpravděpodobnější je spolupůsobení více faktorů současně.

Z dospělých včel samičky roztoče přednostně vyhledávají a napadají mladší včely do 14 dnů stáří (s výjimkou jednodenních), kde se vyskytují na zadečkových sternitech. Starší úlové včely a létavky jsou méně napadány a roztoč se častěji nachází mezi hrudí a zadečkem. Nohy s přísavkami a tarzálními dotykovými receptory umožňují samičkám rychle se orientovat a pohybovat jak po těle včel, tak po plástech. Samičky roztoče přelézají ze včely na včelu, lezou po plástech, stěnách a dnu úlu.

Přirozené šíření roztoče mezi včelstvy zalétáváním včel, loupeží, rojením a může postupovat ročně o 5 – 10 km. Varroóza se může šířit i pomocí plástů a úlů, poněvadž na plástech s plodem přežívají samičky roztoče až 40 dnů. Podle nových poznatků je roztoč citlivý na teplotu a vzdušnou vlhkost. Na starých plástech bez včel při 95 % relativní vlhkosti a 32 °C přežívá 16 – 17 dnů, při 4 °C jen dva dny. Nejvíce se varroóza rozšířila přemísťováním nemocných včelstev a při zasílání matek roztoči na doprovodných včelách.


Text: Včelařství – cvičení, Ing. Antonín Přidal, PhD., MZLU Brno, 2005, zpracoval Zdeněk Klíma

cs en pl sk
psnv Varroamonitoring psnv
POČET ZAPOJENÝCH VČELAŘŮ: 856 POČET MONITOROVANÝCH STANIC: 873 POČET MONITOROVANÝCH VČELSTEV: 3246